Vydýchávám šok z reality

Sotva člověk s vypětím všech svých sil konečně úspěšně udělá státní závěrečné zkoušky a zapíše své jméno mezi dalších mnoho úspěšných absolventů, už se musí poprat s další životní nástrahou. Není-li totiž člověk hned po škole zaměstnán, musí do jednoho měsíce navštívit zdravotní pojišťovnu a úřad práce. Já jsem se na tyto úřady vydala hned dnes, abych zaprvé měla všechno v pořádku a abych zadruhé měla větší šanci, že si najdu nějakou práci.

Nebudu se zde rozepisovat o tom, jak to šlo a jak to probíhalo, ale musím říct, že jsem si to představovala úplně jinak. Myslela jsem si totiž, že teď konečně budu mít klid a volno a že se alespoň na chvíli budu moct věnovat zanedbávaným knížkám a románům, posilovně a dalším koníčkům, ale opak je pravdou. Zatím mi přijde, že jsem od státnic jen běhala, kvaltovala, uklízela a pořád něco vyřizovala. Ani pomalu nevím, kde mi hlava stojí... Zlaté časy studentské, kdy měl člověk jedinou povinnost, a to zajít jen jednou ročně do banky a to bylo všechno. Navíc vůbec nejsem nadšená z nabídek práce - je jich bídně málo, a to po celé České republice.