Velké dobrodružství začíná

14. listopadu. Konečně po roce DOVOLENÁ. Tentokrát je naší cílovou destinací Singapur. Sami jsme si koupili letenky, jízdenky, ubytování, vouchery na jídlo apod. a tradá!

Naše cestování začalo už v sobotu brzo ráno. Všichni ještě spali a my už jsme vyrazili. První zastávkou bylo Brno. Na cestě žádný problém, vše fičelo podle plánu. Další zastávka byla ve Vídni. Letiště. Už se k nám dostaly informace o pátečním teroristickém útoku ve Francii. Moc radost z toho nemám, ale co vlastně člověk v takovou chvíli může dělat? 

Na letišti si dáváme oběd a až v 12:50 jdeme na odbavení. Vše zatím probíhá bez sebemenších problémů. V DutyFree zóně nám to rychle utíká, protože je všude spousta zajímavých shopíků, do kterých se samozřejmě MUSÍM podívat. :-D

15:50 a je to tady! Vyrážíme do naší další zastávky - Qatar, Doha. 5hodinový let proběhl až překvapivě v pohodě a rychle. Přelet nad Tureckem a Íránem byl také naprosto bez problémů.

V Doha je čekání už trochu delší a hlavně únavnější, protože je už poměrně pozdě.

Let v Doha je trochu opožděn, neboť čekáme na nějaké lidi... Ti se nakonec nedostavili, takže ještě čekáme, až vyndají z letadla jejich kufry (nikdy totiž letadla nevzlétnou s kuframa, které v něm nemají svého majitele).

Z Doha do Singapuru nás čeká poslední let, nejdelší. 7 hodin je náročných, ale skoro celé je prospíme.

7:30 v ČR, 14:30 v Singapuru. Konečně jsme tady! :-)

Je tu strašné horko, dusno, všude spousta lidí (asijatů).

První cesta do hotelu je trochu šok - procházíme všemi možnými obchůdky a bistry. Ze všech stran se na nás valí nejrůznější pachy (ano, skutečně pachy, ne vůně). Procházíme také prodejnou s rybami, kde se asi jedna mrcha ještě hýbala, a tak s ní zdejší prodavač třískl o podlahu. Skutečně šok. :-D

V hotelu taky vše bez problémů a tak hned jdeme prozkoumat centrum města. Je to tady velice moderní, velké, všude samé mrakodrapy (jako v New Yorku nebo v San Franciscu), krásná architektura.

12:15 v ČR, 19:15 v Singapuru. Už mám hlad! Toš jdeme někam na jídlo. Na cenu nehledíme, mám fakt velký hlad. Dáváme si thajské nudle. Úplně jiné než u nás. Zajímalo by nás, co by místní řekli na naše nudle. :-D

Po jídle to na mě už jde (únava). Tak ještě pár foteček v centru a jdeme na hotel.

Metro jsem zvládli na jedničku, koupili jsme si zdejší "Odisku" a už jezdíme jako profíci. :-) 

To je zatím ze zážitků a dojmů vše. Uvidíme zase zítra. To máme v plánu lépe a důkladněji projít centrum.

Nikdo na mě nikde nečeká

I když jsem v tuto chvíli nezaměstnaná, nějak nestíhám. Čas se samozřejmě snažím využít, jak jen to jde! Oprašuju španělštinu, posiluju ztuhlé svalstvo, piluju angličtinu a psaní článků a v neposlední řadě, a to zejména, si hledám práci. V tuto chvíli jsem již odpověděla na cca 70 inzerátů. Pro někoho, jako třeba pro mě, je to naprosto nepatrné číslo, pro někoho jiného, jako například pro mého přítele, je to obrovské a naprosto nepochopitelné číslo.

Proč jsem ale stále nezaměstnaná? V čem dělám chybu?

To se samozřejmě snažím každý den zjistit. Každý den proto alespoň částečně měním svůj životopis, každý den upravuju motivační dopis, každý den vyhledávám nejen nové možné potenciální zaměstnavatele, ale také nové informace, jak je co nejlépe oslovit. Stále však nic.

Po některých odpovědí na inzeráty je ticho po pěšině. U jiných se mi již dostalo odpovědi, ale jak si asi dovedete představit, ne pozitivní. U pár pozic jsem už však byla dokonce pozvána i na osobní pohovor.

Minulý týden jsem byla na pohovoru v Praze, tento týden pojedu do Brna, příští týden na mě zase čeká naše hlavní město. Zatím jsem ale stále ve fázi hledání práce...

Vydýchávám šok z reality

Sotva člověk s vypětím všech svých sil konečně úspěšně udělá státní závěrečné zkoušky a zapíše své jméno mezi dalších mnoho úspěšných absolventů, už se musí poprat s další životní nástrahou. Není-li totiž člověk hned po škole zaměstnán, musí do jednoho měsíce navštívit zdravotní pojišťovnu a úřad práce. Já jsem se na tyto úřady vydala hned dnes, abych zaprvé měla všechno v pořádku a abych zadruhé měla větší šanci, že si najdu nějakou práci.

Nebudu se zde rozepisovat o tom, jak to šlo a jak to probíhalo, ale musím říct, že jsem si to představovala úplně jinak. Myslela jsem si totiž, že teď konečně budu mít klid a volno a že se alespoň na chvíli budu moct věnovat zanedbávaným knížkám a románům, posilovně a dalším koníčkům, ale opak je pravdou. Zatím mi přijde, že jsem od státnic jen běhala, kvaltovala, uklízela a pořád něco vyřizovala. Ani pomalu nevím, kde mi hlava stojí... Zlaté časy studentské, kdy měl člověk jedinou povinnost, a to zajít jen jednou ročně do banky a to bylo všechno. Navíc vůbec nejsem nadšená z nabídek práce - je jich bídně málo, a to po celé České republice.

Den D - Státnicuju!!!

Tak, a je to tady!!! Trvalo to přesně 18 let, než jsem se z první třídy na základní škole dostala až sem do posledního ročníku navazujícího magisterského studia na vysoké škole. Dnešním dnem pro mne možná definitivně škola končí (takový je taky plán), nebo možná ještě pokračuje v září na opravném termínu státní závěrečné zkoušky (což samozřejmě vůbec a rozhodně nechci). 

Každopádně ten velký den D, o kterém minimálně tady referuju a píšu už několik týdnů, je tady!

5:00 - Budíček! I když před komisi předcházím až za sedm a půl hodiny, na státnicích musím být hned na začátku a taky si musím zkrášlit obličej a udělat něco na hlavě (však to znáte). :-D Přípravy na státnice už jsou tedy v plném proudu.

6:04 - Vycházíme z domu. Ještě se rozloučit s Heřmánkem, pohladit mu šťastnou ťapku, vyfotit se možná naposledy jako bakalářka a vzhůru do víru velkoměsta.

6:14 - Nastupujeme do tramvaje směrem Ostrava-Centrum, kde se nachází Ekonomická fakulta Vysoké školy báňské - Technické univerzity Ostrava.

6:50 - Přicházíme do školy.

7:00 - Pomáháme s přípravami občerstvení pro komisi

7:15 - Na potítko jde první slečna.

8:00 - První slečna předstupuje před komisi.

8:45 - První studentka už to má za sebou. Pocity má smíšené, ale spíše si myslí, že to dala. :-)

9:30 - Nervuju a opakuju.

10:00 - Stále ještě mám daleko do příchodu před komisi a stále ještě nervuju a opakuju.

10:30 - Už se to pomalu ale jistě blíží... Za chvíli půjdu na potítko.

10:35 - Šla jsem na potítko.

11:30 - Předstupovala jsem před komisi.

12:09 - Vyšla jsem od komise. Moje první pocity? Nebylo to úplně jednoduché, ale přišlo mi, že mě moc nedrtili. :-) Asi to mám...

12:45 - Poslední student odešel od komise a čekáme na výsledky...

13:10 - Stále čekáme na výsledky.

14:00 - Tak už víme výsledky!!! :-) Já to mám za samé jedničky!!! Jupííííí :-) Jinak to nedaly dvě slečny. U jedné se to už dopředu vědělo a počítalo se s tím, neboť nestíhala diplomku, a druhá je teď měsíc nově zaměstnaná a neměla na přípravu tolik času, kolik by si představovala, takže sama odhadla své síly a ani se do jednoho okruhu nepustila. Jinak to máme všichni!!! :-)

14:15 - Oslavili jsme to s komisí a vyrážíme na oběd.

... Ještě poslední fotka s fakultou...

P.S.: Je to na červený diplom!

Už mám hodnocení diplomové práce

S tím, jak se blíží státní závěrečné zkoušky, se také uzavírají všechny resty, které ještě mám ve školním informačním systému EDISON. Jedním z těchto restů bylo také hodnocení mé diplomové práce. I když jsem už před jejím odevzdáním věděla, že se mé vedoucí práce moje diplomka velmi libí, samozřejmě jsem se mohla pouze domnívat, jakou známku za ni dostanu.

Tak, a je to tady! I od mé vedoucí práce i od oponenta mám navrženou... chvilka napětí... JEDNIČKU!!! Jupííí!!! :-D Jedna část konce mého studia je tedy za mnou... Ještě musím práci obhájit, ale to už většinou bývá velice jednoduché a snadné, když máte navrženou jak od vedoucího práce, tak i od oponenta stejnou známku a k tomu všemu ještě jedničku. Samozřejmě je dobré nic nepodcenit! 

Na druhou stranu mám o jednu starost a velkou obavu méně. Teď už tedy skutečně jen a pouze udělat ty státnice, které budou zahrnovat i tu výše zmíněnou obhajobu práce. V jeden den tedy sfouknu všechno naráz a pak už budu mít vysněný klídek.

Už dopředu avizuji, že příští týden ve středu, tedy v den mých státnic, budu celý den monitorovat tady na blogu. Budu zde průběžně přidávat příspěvky, jak to zrovna vypadá, co se děje a doplňovat mé psaní budu i o obrazový materiál. Pokud tedy budete mít čas a chuť, můžete to příští týden ve středu prožívat prakticky v reálném čase se mnou. Každopádně prakticky ihned po vyhlášení výsledků se tady pochlubím, takže budete vědět skoro okamžitě, jak jsem dopadla.

Zajímavé říct někomu: "Příští týden mám státnice."

Tak už jenom týden a dva dny. To je doba, která mě dělí od možná obrovského úspěchu, nebo od obrovské prohry... Každopádně je to doba, která mě dělí od alespoň několikadenního volna. 

Už se logicky neuvěřitelně těším až to budu mít za sebou! Už se těším na to, až ten den přijdu domů a nebudu muset vůbec nic dělat (samozřejmě bráno s nadhledem a zejména ohledně učení). 

Těším se taky na to, až konečně má studijní léta skončí. Je tomu totiž už skoro 18 let, kdy jsem poprvé šla do školy. Tehdy jsme byli ještě takoví malí, neznalí světa, naivní, lehkomyslní, značně nezodpovědní a hlavně školou nepolíbeni. 

Když se podívám na tuto fotku focenou touto dobou před patnácti lety, říkám si, co by asi tehdy řeklo moje já na to, že přesně za patnáct let budu na vysoké škole a budu mít těsně před státnicemi? Co by mi asi poradilo? Co by mi na to řeklo? A byla bych z toho překvapená? 

Někteří moji bývalí spolužáci z této fotografie jsou taky na vysoké a taky mají před státnicemi, jiní zase budují kariéru a mnozí už dokonce pracují na vlastní rodině. Neuvěřitelné, kolik se toho změní za pouhých patnáct let, které jsou v lidských dějinách prakticky velmi krátkým obdobím, jenž většinou nic velkého neznamená.

Bude zajímavé se zamyslet nad minulostí za dalších patnáct let... :-) Pro teď jdu ale zase žít přítomností a přípravou na státnice.

Ve snu mě honí grafy

V minulém příspěvku jsem psala, že mě až do státnic bude strašit To datum státnic. Tak ne. Straší mě ekonomie, grafy a čísla. Dneska v noci ve snu jsem celou dobu neustále vysvětlovala, jak to funguje, co bude růst, co bude klesat, apod. Nakonec jsem se ve tři ráno musela vzbudit a jít se podívat, jak to teda je. 

Pak se mi sice podařilo usnout, ale zase se mi zdálo o tom, že jsem se učila angličtinu... Do státnic mě tedy nejspíš bude i ve snu strašit učení a škola.

(Na druhou stranu jde alespoň vidět, že mi na tom skutečně hodně záleží, že tomu věnuju hodně času, a to i toho ve spánku :-D , a že se snažím, aby výsledek u státnic byl co nejlepší)